Jak a čím nejlépe chránit dřevo?

Redakce | Pondělí, 05. září 2022 |

Aby byly dřevěné prvky ve stavbách schopny dlouhodobě plnit své funkce, je třeba vždy zvážit mnohé faktory týkající se vhodného výběru dřeviny, způsobu jeho opracování a zejména konstrukčního zabudování. Abychom pro vybranou konstrukci zvolili vhodný druh dřeva, nemusíme těžit kmeny exotických stromů. Příroda vždy a zcela přirozeně poskytuje pro dané zeměpisné oblasti dostatečnou surovinovou základnu. Otázkou je, zda ji dokážeme vhodně využít. Používat pro naše stavby dřevo těžené tisíce kilometrů daleko není zcela jistě znakem trvale udržitelného a šetrného stavění.

Mezi nejznámější a nejpoužívanější měkké dřeviny patří smrkové dřevo. V suchu je to materiál velmi trvanlivý, ve vlhku však rychle hnije. Borové dřevo již velmi dobře odolává prostředí s proměnlivou vlhkostí, jeho neduhem je ale poměrně velké množství suků. Nicméně právě borovice se v poslední době stále častěji používá pro konstrukci roubenek.

Z měkkých dřevin je pro konstrukční účely ve střídavě suchém a vlhkém prostředí nejvhodnější modřín. Dřevo je prosyceno velkým množstvím pryskyřice a je tak přirozeně impregnováno proti působení vlhkosti, přesto se v českém stavebnictví často neprávem opomíjí pro použití jako nosný konstrukční prvek i například jako fasádní obklad.

Samozřejmě, že výběr vhodného dřeva ještě není zárukou dostatečné životnosti konstrukce. Z pohledu životnosti díla je nejzásadnější technické a konstrukční řešení. Sebelepší volba dřeviny může být zbytečná, pokud nebudou dodrženy základní předpoklady konstrukční ochrany dřeva. Mezi nejdůležitější pravidlo patří zásada „voda dovnitř – voda ven"; jednoduchý princip říká, že voda, která se nějakou cestou dostane do styku se dřevem, musí co nejsnáze a nejrychleji zase přirozeně odejít pryč. Jakékoliv zadržování srážkové vody v konstrukčních detailech bude mít za následek zásadní zkrácení životnosti těchto exponovaných prvků.

obr.: Cedr je jedním z materiálů, které nevyžadují žádnou chemickou ochranu za předpokladu, že se dokážeme smířit se stříbrnou patinou, kterou se dřevo na povrchu potáhne a které ho bude chránit před degradací. Foto: Martin Zeman / Bartoš Dřevostavby

Základní předpoklad: konstrukční ochrana

Přestože jsme dnes (stejně jako naši předkové před stovkami let) schopni navrhovat a realizovat stavby s ideálně vyřešenou konstrukční ochranou, existují konstrukce, kde není dostatečný anebo žádný prostor pro provedení těchto opatření. V těchto případech je jedinou možností pro ovlivnění životnosti povrchová úprava dřeva. Ta může zahrnovat jak ošetření povrchu dřeva impregnacemi nebo nátěrovými hmotami, tak ale také například úpravu fyzikálních a mechanických vlastností dřeva speciálním tepelným procesem. Výsledkem je dřevo často označované jako Thermowood, které se svými vlastnostmi blíží vysoce odolným exotickým dřevinám. My se ale v tomto článku budeme zabývat především chemickou ochranou dřeva.

Nevhodně provedená konstrukční ochrana dřeva nemůže být nikdy spasena povrchovými úpravami. Ideální životnosti dosahujeme tam, kde jdou ruku v ruce všechny tři faktory – druh dřeva, konstrukční řešení a povrchová úprava. Dalším důležitým faktorem směřujícím k volbě povrchové úpravy je vzhled. Dřevo si dokáže uchovat svoje fyzikální a mechanické vlastnosti po stovky let, nedokáže si však zachovat svůj vzhled. Přirozené stárnutí dřeva je doprovázeno barevnými změnami povrchu dřeva, které však bývají velmi často nežádoucí. Pak přicházejí na řadu chemické prostředky, které plní nebo mohou plnit vícero úkolů.

obr.: Kde není základní konstrukční ochrana dřeva, žádná chemie nepomůže. Jakékoliv zadržování srážkové vody v konstrukčních detailech může být pro dřevo fatální. V ideálním případě by dřevo vůbec nemělo přijít do styku se stagnující vodou. Foto: Martin Zeman

Impregnace nejlépe tlakově

Prvním úkolem je ochrana dřeva před biotickými škůdci. K tomuto účelu se používají různé chemické prostředky označované jako impregnace s obsahem účinných látek, které působí preventivně například proti houbám způsobujícím zamodrání, proti dřevokaznému hmyzu nebo proti houbám způsobujícím hnilobu dřeva. Aplikace těchto prostředků se provádí nejčastěji ponořením dřevěných prvků do impregnační vany. Tento proces má svá pravidla, kde rozhodující roli hraje doba ponoření a vlhkost dřeva. Impregnaci lze provádět i stříkáním nebo natíráním, avšak těmito způsoby velmi často není naneseno dostatečné množství účinných látek.

Ideální ochranou je tlaková impregnace, která se provádí ve speciálních tancích, kde se impregnační roztoky dostávají do dřeva doslova pod tlakem. Na tomto místě je vhodné upozornit na to, že většina impregnačních látek je prakticky bezbarvá. Aby bylo na první pohled patrné, které prvky nebo jejich části jsou impregnačními látkami ošetřeny, přidávají se do těchto roztoků pigmenty. Barva impregnace je naprosto nezávislá na účinných látkách a slouží skutečně pouze k tomu, abychom mohli impregnované prvky rozpoznat.

Tlaková impregnace je výrazně účinnější než povrchové ošetření dřeva.

obr.: Výhodou bezbarvých impregnací je možnost nanášet je při renovaci ihned bez nutnosti předchozí úpravy povrchu. Jde o výhodu celkem významnou, uvědomíme-li si, že trvanlivost nátěru je pouze několik málo let. Foto: Martin Zeman

Dřevo navždy krásné?

Druhým úkolem povrchové úpravy dřeva je vytvoření požadovaného vzhledu a jeho zachování po co nejdelší možnou dobu. Povrchové úpravy dřeva v interiérech mohou fungovat řadu desetiletí, v exteriérech je však situace mnohem složitější. Největšími nepřáteli povrchových úprav vystavených povětrnostním vlivům jsou UV záření, vlhkost a změny teplot.

Dnešní prostředky pro povrchové úpravy jsou zpravidla členěny do dvou základních skupin: jedna zahrnuje nátěry, které pronikají pod povrch dřeva a na jeho povrchu netvoří souvislou vrstvu, druhá může sice také částečně pronikat pod povrch dřeva, ale především vytváří na jeho povrchu souvislý ochranný film. Obě skupiny mohou obsahovat prostředky proti biotickým škůdcům a také pigmenty různých barev a odstínů. Ultrafialové záření působí degradaci povrchové vrstvy dřeva, což se projevuje jeho šednutím. Transparentní povrchové úpravy tento proces nemohou zastavit, ale dokážou jej do určité míry zpomalit.

Nejúčinněji lze proti UV záření bojovat prostřednictvím pigmentů rozpuštěných v nátěrových hmotách. Každý výrobek ze dřeva, který přichází do styku s povětrnostními vlivy, má svoje specifické požadavky. Jiné vlastnosti vyžadují okna a dveře, jiné fasády či například ploty. Řada výrobců tyto požadavky reflektuje a nabízí speciální řady produktů určené pro konkrétní využití. Zatímco například pro povrchovou úpravu oken jsou často používání silnovrstvé lazury a krycí nátěry, pro dřevěné fasádní prvky je zpravidla vhodnější aplikace prostředku, který vytváří velmi tenký film nebo jej nevytváří vůbec. Díky tomu je pak údržba fasády snazší, protože není potřeba odstraňování předchozích nátěrů, ale před nanesením nových nátěrů postačuje pouhé očištění povrchu dřeva.

obr.: Ultrafialové záření způsobuje šednutí dřeva. Do určité míry dokážou tento proces zpomalit transparentní povrchové úpravy s pigmenty, které ultrafialové záření odrážejí. Foto: Martin Zeman

Dřevěné fasády

Naprostá většina dřevostaveb produkovaných na českém trhu skrývá svoji pravou tvář pod omítky. Hlavním argumentem je především cena, nicméně druhým důvodem je stále jistá nedůvěra vůči dřevu a prostředkům na jeho povrchovou úpravu. S tím souvisí obavy nejen o životnost dřevěné fasády, ale zejména o schopnost zachování požadovaného vzhledu. Pokud je dřevěné obložení fasády navrženo a konstrukčně provedeno dobře, její životnost bude několik desítek let.

Společně s výběrem vhodné povrchové úpravy je třeba respektovat několik dalších zásad jako například použití nerezových spojovacích prostředků. V případě aplikace filmotvorných nátěrových hmot je vhodné ostré hrany zaoblit, aby se i na úrovni hrany udrželo dostatečné množství hmoty. Jako mechanické opracování povrchu dřeva se doporučuje řezání nebo broušení, případně frézování.

Hoblovaný povrch je vhodné zabrousit, aby se zvýšila přilnavost nátěrových hmot. Spodní hrana dřevěného obložení by neměla být ukončena níže než 30 cm nad terénem kvůli extrémnímu namáhání těchto prvků vlivem odstřikující dešťové vody. V každém případě je vždy namístě využít konzultace s odborníky, kteří výtečně znají vlastnosti nabízených produktů a dokáží nejen doporučit ideální produkt, ale i způsob jeho aplikace.

obr.: Modřín na terase přirozeně odolává povětrnostním vlivům a není opatřen žádnou povrchovou úpravu, vlivem slunce a deště časem získá stříbřitě šedou patinu. Zdroj a autor fotografie: Dreamstime

AUTOR ČLÁNKU: MARTIN KLÍMA pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00